Stačí otevřít oči

Motivace je základem úspěchu. Motivace je něco, díky čemu si uvědomíme podstatu věcí. 

Někdy zkrátka stačí otevřít oči a začít žít. Sice se to říká lehce, ale hůře se to koná.
Dnešní generace je generací, která by si bez různých technologií nedokázala představit svůj život. Život bez počítačů, sociálních sítí, mobilů je pro ni naprosto nepředstavitelná. Na jednu stranu jsou tyto vynálezy velkým objevem a krokem dopředu, na druhou jsou značným krokem zpět. Mluvíme zde o generaci X a Y. 

Přestože generace Y je na nejlepší úrovni ovládání veškerých dnešních vynálezů, začíná čím dál častěji postrádat osobní kontakt. Žádný smajlík přes sociální síť nemůže nahradit objetí a tu radost v očích, když se po nějaké době vidíte s někým blízkým. Generace X sice má nějaké nedostatky s ovládáním vymožeností, ale osobního setkání se nebrání a nestačí jim jen pár zpráv na Facebooku.

Podle mého názoru všeho moc škodí, vynálezy jsou značným a přínosným krokem pro lidstvo, ale osobní styky by se neměly zatracovat. Je to prosté, jednoduché, obecné. Všude jsou plusy i mínusy a o tomto tématu by se dalo diskutovat dlouho.

„Mám 422 přátel, ale přesto jsem osamělý. Povídám si s nimi každý den, ale přesto mě nikdo z nich nezná. Problém, který mám, je v rozdílu mezi povídáním z očí do očí a podíváním se na jméno na obrazovce. Zastavil jsem se a uvědomil si, že ta síť, které říkáme sociální, je jen o zapínání našich počítačů a zavírání našich dveří. Podívejme se na všechny technologie, které máme. Je to jen iluze. Společenství v komunitě, začlenění. Avšak když se odtrhnete od tohoto „zařízení klamu“, probudíte se do světa zmatení. Do světa, ve kterém jsme otroci technologie, kterou jsme si vytvořili. Do světa sebezájmu, sebehodnocení, sebezviditelňování, kde všichni sdílíme to nejlepší z nás, ale to celé bez emocí. Dělá nás šťastným sdílet naše zážitky, ale vlastně nezáleží, jestli na druhé straně někdo je…
Je velice nepravděpodobné, že byste se stali nejlepšími tatínky na světě, když nejste schopni zabavit díte bez iPadu. Když já jsem býval kluk, nikdy jsem nebýval doma. Byl jsem venku s kamarády, jezdívali jsme na kole. S děravými teniskami a odřeninami na kolenech jsme si stavěli vlastní klubovnu na stromech. Teď jsou parky tak tiché, až mě z toho mrazí.

Jsme generace idiotů, chytrých telefonů a hloupých lidí.“

 

O autorovi

Reply